Nenechte se zmást českým názvem, v tomhle animáku z nebe prší špagety, karbanátky a obří palačinky. Váš hlad po kvalitní podívané ale film zažene jen napůl.

Animáky z produkce Sony byly vždycky tak trochu jiná liga. Chyběla jim dokonalost Pixaru, tradice Disneyho a při prvních pokusech většinou kopírovaly osvědčená schémata (Lovecká sezóna). Jenže pak přišel surfující tučňák v Divokých vlnách a Sony se rázem postavila po bok Foxů a jejich Doby ledové nebo zkušenějších Dreamworks (Madagaskar) jako mladší a divočejší alternativa rodinných animáků. Trakaře by chtěly na tenhle odkaz navázat, což je patrné už z hlavní zápletky - roztržitý vědátor a mistr ne úplně slepých, ale často neužitečných a zkázonosných uliček - mladík Flint, konečně trefí hřebíček na hlavičku, když ve městě, které od rána do večera hltá sardinky, způsobí poprask se svým nejnovějším vynálezem - tajemnou skříňkou, která mění vodu na jídlo podle přání. A protože se stroj zkázy momentálně nachází zhruba deset kilometrů nad městem, kdykoliv prší, létají z nebe pochutiny, podle toho, co Flint do stroje naprogramuje. Rázem je z něj hrdina a začínají se o něj zajímat i média z velkého města, podlý starosta a hvězdná konkurence, která si z něj doposud dělala legraci. Větší starost mu ale dělá stroj, jehož fungování a myšlenkové procesy nemá tak úplně pod kontrolou.

Adaptace tenoučké dětské knihy nabídla autorům filmu skvělou zápletku a vizuální podkres. Jen si představte, že vám pečení holubi létají rovnou do pusy! Potíž je v tom, že ploché charaktery z leporelového vyprávění bylo třeba natáhnout tak, aby unesly devadesátiminutovou stopáž. A tady už to trochu skřípe. Trakaře mají stylizaci na jedničku, hlavní i vedlejší postavy jsou vysoustruženy přesně podle příručky a jednorázové gagy a hlášky tvrdí muziku, jenže... hlavní příběh, o který se snímek až příliš často opírá je jen poslepovaná sbírka klišé. Jako by celý svět držely pohromadě jen archetypy a situace opsané odjinud. Flint je vybaven až příliš mnoha zlozvyky a charakterovými vadami, než abyste si ho zamilovali, sympatická reportérka z města si ho naopak zamiluje příliš rychle, přisaďte si problematický vztah otce a syna, přísného strážníka s dobrým srdcem nebo politickou bestii, která mluví jako když máslo ukrajuje a dojde vám, že humoru ubývá na úkor zbytečného plácání, které jste už milionkrát viděli.

Ano, tenhle animák je pro děti a ve finále, kdy se stroj zblázní a jídlo se vzbouří proti lidem a začne obracet potravinový řetězec ve svůj prospěch, přeci jenom šlápne na plyn. O to víc vám ale bude líto natahovaných situací, navozujících kóma u kohokoliv staršího deseti let. Kvůli nim budou Trakaře vždy jen animákem z druhé cenové - nejen technicky, ale i příběhově. Nic na tom nezmění geniální opičák Steve, oživlá kuřata nebo psychedeličtí gumoví medvídci, které z hlavy jen tak nevyženu. Jsou to však jen geniální nápady, utopené v průměrné omáčce. Dětem bude chutnat bez rozdílu, gurmán by možná mohl litovat, že raději nešel ke konkurenci.

Verdikt: Vynikající nápad, průměrné zpracování a spousta opisování od starších (a lepších) konkurentů. Dětem to bude fuk, rodiče se pobaví, ale jestli Trakaře skončí jako klenot něčí sbírky, bude to zásluhou špagetového tornáda a létajících palačinek, ne kvůli skvělým dialogům a tempu. Poloprázdné nebo poloplné? To už musíte zjistit sami.