Stará dobrá písnička o absolutní apokalypse pod taktovkou toho nejpovolanějšího. Roland Emmerich to po Dni nezávislosti a Dni poté vzal opravdu od podlahy.

Vzhledem k mohutnosti reklamní kampaně je takřka jisté, že už jste o filmu i fenoménu 2012 slyšeli. Konec kalendáře prastarých Mayů s sebou přinese nemilou tečku. S posledním odtrženým listem totiž přijde apokalypsa, která s planetu bude driblovat jako Michael Jordan v nejlepší formě. A my to pravděpodobně nepřežijeme. Není úplně jisté, jak k tomu dojde, ale určitě se to stane, a my jsme byli varováni. Roland Emmerich a Hollywood si ale myslí, že to potřebujeme do hlav vysloveně natlouct. Proto je tu megablockbuster, ve kterém v živých barvách uvidíte, jak by se to celé mohlo seběhnout. Nebude to nic hezkého, ale vy se budete bavit. Tedy v případě, že vám tahle katastrofická omáčka pořád ještě chutná a jste ochotni obětovat pár neuronů. V tomhle filmu totiž umírají nejen miliony lidí, ale i mozkové buňky, marně hledající logiku nebo fyzikální zákony.

Emmerich si hned v úvodu vypomůže tajuplným chováním našeho Slunce. I když následný pohyb litosférických desek, výbuchy supervulkánů, ničivá zemětřesení a stometrové tsunami jsou jakž takž popsanými jevy, trocha sci-fi v podobě nečekané chemické reakce nám zaručuje, že se trikaři ILM mohou vyřádit, aniž by popírali i ty nejčernější předpovědi různých vědců a proroků. Emmerich je ve skutečnosti několikanásobně trumfne. V dechberoucím kolotoči destrukce a vizuálně nápaditých triků se budete dvě a půl hodiny točit kolem dokola na zemi, ve vzduchu i na vodě. Parta zábavných postaviček, zdánlivě nesmrtelných, je pokaždé jen o krůček před blížící se katastrofou - planeta se jim doslova rozpadá pod nohama, ale protože jsme ve filmu, neustále se hláškuje a hraje na hrdiny.

Režisér se snaží suchopárné trikové sekvence a předvídatelný děj ozdobit tu a tam humorem, ale je to běh na příliš dlouhou trať, takže poslední půlhodinka by vám mohla připadat skoro až vyumělkovaná. Prostě si budete přát, aby ten konec světa už vážně nastal, přes všechny ty nádherné ohňostroje, zničené památky a spálená města. I v pomalejších pasážích se ale film může spolehnout na kvalitní řemeslo a příjemně civilní herce, kteří nepřekážejí trikovým spektáklům. John Cusack si hraje svého ex-manžela a tátu, se kterým se ztotožní půlka publika, ta druhá zas bude držet palce černošskému vědci Adrianovi, který se snaží přesvědčit americké politiky o tom, že průšvih je za rohem a je třeba rychle zachránit co nejvíc lidí.

Je to guláš předem známé chuti, což ale nemusí být na škodu. Emmerich plní sliby, a i když nepřináší nic navíc, drží se svého kopyta a je mírně rozmělňuje to, co z něj v minulé dekádě vyrobilo áčkového režiséra. Velkofilmy "jako kráva", které jsou ozdobou každého multiplexu. Buď je nenávidíte nebo je milujete. Nic mezi tím. S 2012 to naštěstí není jinak, i když je občas až příliš vidět, že tohle Emmerichovo destrukční turné by mělo být poslední. I ten Bílý dům už zničil dvakrát a opakovaný vtip...