Náctiletí upíři ze Švédska ve filmu, který má do Stmívání opravdu daleko

Listopad nabídne tolik hororů, že se budete celý měsíc třást nejen zimou. Středoškolské zabijačky, nezávislé lekačky (Sesterstvo milosrdných), zombie (Země zombie) a samozřejmě upíři. Zatímco o druhý díl Stmívání (s podtitulkem Nový měsíc) bychom si neopřeli ani kolo, švédský příspěvek do krevní banky rozhodně za pozornost stojí. Jeho hrdinou je dvanáctiletý Oskar, který si vystřihuje z novin články o zločincích, mazlí se s nožem a sní o tom, jak ho jednoho dne vrazí do břicha spolužákům, co ho šikanují. Při jednom takovém nácviku školního masakru ho načape sousedka od vedle, tajemná Eli, které je prý taky dvanáct. Finta je v tom, že je jí dvanáct už dvě stovky let, nemá ráda denní světlo a sem tam si uloví nějakého důchodce z okolí. Důvěřivý Oskar ale zprvu netuší, co se skrývá za jejím kalným zrakem a nezvyklou otužilostí, takže se s ní chce kamarádit. Hned po Rubikově kostce to bude jeho první kámoška a pevně doufá, že časem by se z toho mohlo něco vyvinout. Divák taky doufá, mrtvol a starostí přibývá a neobvyklý vztah dvou skoro ještě dětí nabírá nečekaný směr. Vzhledem k zemi původu nečekejte závratné tempo ani klasickou upírskou nalévárnu. Snímek svým názvem odkazuje k tomu, že upíra do svého příbytku musíte nejdřív, nic zlého netuše, pozvat. Až pak vás může beztrestně vysát. Oskarovi o sání jde, ale zřejmě si ho představoval trochu jinak a trochu níž. Hollywood už připravuje bezpohlavní remake, my radíme zkusit originál. Je syrový, bezohledný a dlouho ve vás doznívá, asi jako stakan vodky v sychravém počasí. Prostě to není teplé (jako to Stmívání), ale stoprocentně to zahřeje.

Verdikt: Komorní, mrazivé a možná trochu pomalejší, ale spolehlivě to zaleze pod kůži a přisaje se jako klíště. V současném rozpuku krvelačných filmů rozhodně jeden z nejzajímavějších přírůstků.