TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Albín jménem Nói
Nói Albínói, Island/Německo/Velká Británie/Dánsko, 2003
Česká premiéra 11. září. 2003
Recenze v kostce
Příběh rebelujícího mladíka, kterému je rodné maloměsto těsné, byl na filmovém plátně ztvárněn již mnohokrát. Debutující režisér Kári mu bohužel nedokázal dodat originálnější podobu. Sedmnáctiletý albín Nói se užírá nudou v městečku kdesi na islandském fjordu a jediné rozptýlení mu skýtá místní benzinová pumpa.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Dagur Kári
Hrají:
Tómas Lemarquis, Thrösthur Leo Gunnarsson, Elín Hansdóttir, Anna Fridriksdóttir
Scénář:
Dagur Kári
Kamera:
Rasmus Videbeak
Hudba:
Ori Jonsson, Dagur Kári
Distribuce:
CinemArt, 90 min., od15 let, 2 kopie
RECENZE PREMIERE
Kolikrát už byl tenhle příběh vyprávěn: mladý člověk se dusí v rodném maloměstě a snaží se z něj utéct, seč mu síly a krátící se dech stačí. Jedno kam, hlavně pryč. Pryč od nudné školy a nudných učitelů, pryč od zaběhnutých stereotypů, pryč od lidí, kteří ho nechápou. Vždyť stačí tak málo: vzít milovanou holku, sehnat trochu peněz, ukrást auto a sešlápnout plyn.
Se sedmnáctiletým albínem jménem Nói to není jiné. Žije se svou babičkou v městečku kdesi na islandském fjordu. Se svými vrstevníky si nerozumí vůbec, se svým otcem, který si často a rád přihne, trochu. Pak ale začne u místní benzinové pumpy pracovat mladá dívka Iris a Nói se tam okamžitě stane stálým hostem, i když jediné, co si může natankovat, je láhev piva. Jeho sen o útěku však začne dostávat zřetelnější obrysy.
Albín jménem Nói je celovečerní debut režiséra Dagura Káriho, který sám přiznává, že příběh o rebelujícím mladíkovi je stokrát obehrané klišé. Přesto měl potřebu přidat do dlouhé řady podobných filmů ještě svůj kousek. Kdyby ten kousek byl originální, byla by jeho snaha oprávněná, jenže tomu tak není. Některé scény jsou velmi vtipné, překvapivé svou pravdivou absurdností venkova (přepadení banky či scéna na hřbitově), jsou to ale pouze jednotlivosti, které potěší. Ze zbytku je sice cítit upřímná snaha o poctivý film, přesto se poctivost kamsi vytrácí. Chtělo by se až zakřičet: proč proboha tolik zbytečných klišé! Jako by režisér najednou zapomněl sám na sebe a snažil se natočit příběh tak, aby do řady podobných filmů zapadl naprosto přesně. Aby nevyčníval. Zkrátka aby vypadal jako další odlitek z formy, kterou někdo kdysi dávno vyrobil. S trochou lítosti musím přiznat, že se mu to povedlo dokonale.
ORTEL: Film, který - kdyby byl jenom trochu lepší - mohl být výborný.
