TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
21 gramů
21 Grams, USA, 2003
Česká premiéra 5. únor. 2004
Recenze v kostce
Film od režiséra Amores perros - Láska je kurva je drama tří lidí, jejichž osudy propojí dopravní nehoda. Spokojená matka středostavovské rodiny, bývalý kriminálník a profesor, který čeká na transplantaci srdce, ztrácejí pod vlivem tragédie většinu svých životních jistot, které až dosud pokládali za neochvějné.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Alejandro González Inárritu
Hrají:
Naomi Watts (Cristina), Sean Penn (Paul), Benicio Del Toro (Jack), Charlotte Gainsbourg (Mary), Melissa Leo (Marianne)
Scénář:
Guillermo Arriaga, Alejandro González Inárritu
Kamera:
Rodrigo Prieto
Hudba:
Gustavo Santaolalla
Distribuce:
HCE, 125 min., od 15let, 12 kopií
RECENZE PREMIERE
Málokdy se ve světě objeví tak oslnivý režijní debut, jako byl snímek Amores perros - Láska je kurva. Přestože vznikl mimo tradiční bašty kinematografie, přestože se v něm mluvilo španělsky a hráli v něm samí neznámí Mexičané, okamžitě slavil ohromný mezinárodní úspěch. Druhý film režiséra Alejandra Gonzáleze Inárritua už byl natočen v angličtině a může se pochlubit hvězdným obsazením. Styčných bodů s jeho veleúspěšnou prvotinou tu ale najdeme hned několik.
Také tentokrát Inárritu místo chronologického vyprávění zvolil metodu složitě komponované skládačky. A stejně jako v Amores perros se všechny dějové nitky sbíhají do jediného bodu, k tragické dopravní nehodě, která nezvratně změní život třem lidem. Dva z nich si do té doby mysleli, že nejtěžší životní zkoušky už mají za sebou. Cristina (Naomi Watts) je vyléčená narkomanka, nyní spokojená manželka a matka. Jack (Benicio Del Toro) opustil dráhu kriminálníka, stará se o rodinu a téměř fanaticky velebí Ježíše. Tím třetím je Paul (Sean Penn), profesor matematiky a čekatel na transplantaci srdce. S jeho srdcem je cosi v nepořádku i v metaforickém slova smyslu: přežívá ve vyhaslém manželství jen jako dárce spermatu pro umělé oplodnění své ženy.
Prozradit o vztazích těch tří cokoli bližšího by znamenalo připravit čtenáře o velkou část strhujícího diváckého zážitku. Režisér nám totiž ukazuje jejich příběh ve střípcích, které zpočátku jen navozují znepokojivý pocit. Cristinu vidíme v idylickém rodinném výjevu, vzápětí pak jako zdrogovanou trosku. Jack je odváděn do vězeňské cely, hned nato večeří se svou rodinou. Ale co bylo dřív a co přišlo později? Jak střípků postupně přibývá, souvislosti se vyjasňují a znepokojení vystřídá čím dál tíživější poznání.
Zatímco v Amores perros režisér eklekticky střídal styly a útočil na všechny divákovy smysly, 21 gramů je dílo spíše komorní. Obrazové ztvárnění se podřizuje hereckým výkonům - robustně dramatickému Del Torovi, subtilnímu Pennovi a emocemi zmítané Wattsové. V jejich přesvědčivém podání snadno přehlédnete i fakt, že některé dějové motivy patří k těžkotonážnímu melodramatickému arzenálu.
Melodramaticky působí i klíčové slovo, jež vystihuje hlavní téma 21 gramů: "osud". Z pohledu diváka je nevyhnutelný - v určitých okamžicích ví předem o nadcházející tragédii, která hrdiny postihne. Film ale zároveň nabízí i naději, byť nikterak lakovanou na růžovo: I když je osud k jednotlivcům někdy nespravedlivý, v konečném součtu rozděluje rovnoměrně štěstí i neštěstí. A člověk je schopen přežít víc, než si myslí. Jak v jedné z dramatických scén říká Jackova manželka: "Život musí jít dál, ať už s Bohem, nebo bez něj."
ORTEL: Drama, ze kterého se hned tak nevzpamatujete.