TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
12
12, Rusko, 2007
Česká premiéra 4. září. 2008
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Nikita Michalkov
Hrají:
Alexej Petrenko, Nikita Michalkov, Valentin Gaft
Scénář:
Nikita Michalkov, Vladimir Moiseyenko
Kamera:
Vladislav Opelyants
Hudba:
Eduard Artemyev
Distribuce:
HCE, 159 min., od 15 let
RECENZE PREMIERE
Stejně jako vynikající padesát let staré drama s Henrym Fondou Dvanáct rozhněvaných mužů je i Michalkovova verze, která se odehrává v dnešní Moskvě, spíš psychologickým filmem než soudním dramatem. Jedná se tu sice o postupné rozebírání případu vraždy, kdy všechny důkazy na první pohled jasně ukazují na vinu obžalovaného mladíka, Michalkov ale stejně jako tehdy Sidney Lumet využívá debatu dvanácti porotců, kteří nemají kromě onoho soudního případu vůbec nic společného a vidí se poprvé v životě, hlavně k tomu, aby ukázal různé lidské charaktery a rozkryl současnou ruskou společnost. Jenom místo Latinoameričana tu soudí mladého Čečence, který podle žalobce ubodal k smrti svého adoptivního otce, ruského důstojníka.
Po expresivním úvodu, kdy Michalkov prolíná záběry z rozstřílené Čečny s poetičtějšími rodinnými výjevy, následuje střih do reality soudní síně. Pak už sledujeme napínavé, byť téměř divadelní představení, které stojí na silném textu a výrazných hereckých výkonech. Na začátku hlasuje pro nevinu jenom jeden, a jak se porotci dohadují, odhalují i svoje vlastní traumata, rasistické postoje, nerozhodnost nebo smutek. Jsou to opravdu silné příběhy, které z jejich úst zazní, ale přece jen je zajímavější sledovat, co se děje přímo v jejich ‚sovětsky‘ provizorní zasedací místnosti (tedy vypůjčené školní tělocvičně) – jejich interakce vás vtáhne víc než dlouhé monology.
Sám sobě svěřil režisér roli předsedy poroty, který je až skoro do konce spíš pasivním zapisovatelem. Ve finále se ale postará o zvrat, díky kterému je film 12 napínavý až do samého závěru. Humanista Michalkov geniální předlohu rozhodně neprošustroval.
Ortel: V jedné jediné místnosti se odehrává napínavé, ale i velmi lidské drama.