PREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

16 bloků

16 Blocks, USA, 2005

Česká premiéra 8. červen. 2006

Recenze v kostce

Nespolehlivý policista-alkoholik dostane za úkol eskortovat zlodějíčka do nedaleké soudní budovy. Protože kriminálník může být také nepříjemným svědkem, úkol se trochu zkomplikuje… Předvídatelná krimi se snaží těžit z hektické městské atmosféry, ale nohy jí podrážejí nelogičnosti a klišé.

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Richard Donner

Hrají:

Bruce Willis, Mos Def, David Morse, Jenna Stern, Casey Sander, Cylk Cozart

Scénář:

Richard Wenk

Kamera:

Glen MacPherson

Hudba:

Klaus Badelt

Distribuce:

Bioscop, 105 min., od 12 let, 17 kopií

RECENZE PREMIERE

Bruce Willis má coby newyorský policajt Jack Mosley přesně 118 minut na to, aby dopravil zlodějíčka Eddieho Bunkera (Mos Def) do soudní budovy, která se nachází o šestnáct bloků dál. Úkol nedostal proto, že by byl nejlepší, spíš naopak. Jak se dozvíme hned z expozice, pupkatý Mosley je alkoholik par excellence – když má přes noc hlídat místo činu, bleskurychle začne v inkriminovaném bytě ohledávat kredenc v (obvykle úspěšné) snaze vyčenichat nějakou flašku. Ovšem jelikož Eddie má před porotou shodou okolností podat svědectví o nezákonných praktikách Mosleyho kolegů, totálně zmaštěný a nevyspalý Jack je svým způsobem pro úkol ten pravý člověk. Spiklenci s odznaky a vražednými úmysly ale nepočítali s tím, že se ­navzdory svému aktuálnímu stavu pokusí klasicky po willisovsku ‚udělat správnou věc‘. Ano, už zase…
Jakkoli výchozí rozvržení tak trochu svádí k vyprávění v ‚reálném‘ čase ve stylu ­Telefonní budky či 24 hodin, film od takového konceptu poměrně záhy upouští. Což ale bohužel neznamená, že by scénář Richarda Wenka nahozené schéma děje nějak třeskutě rozvíjel. Naopak se spoléhá až na příliš mnoho zkratek, jimiž si chce zjevně ušetřit cestu. (Na rozdíl od Jacka a Eddieho, kterým by během jejich pouti slušelo zkratek i víc, a mohly by být vynalézavější.) Mimo jiné tak třeba není docela jasné, kdy a na základě čeho se mezi oběma hrdiny zrodilo ono pouto – žánrové zákonitosti diktují, že to tak musí dopadnout, a tedy se tak i stane.
Veteránu Donnerovi (vedle Smrtnosných zbraní i Přichází Satan! nebo Superman) se nicméně leccos z toho daří zamaskovat. Není při tom ­nijak okázalý a raději se spolehne na hektickou městskou atmosféru; přívlastky jako ‚logicky konzistentní‘ a ‚uvěřitelný‘ bude přesto s filmem spojovat jen málokdo. Ukázkovým příkladem budiž scéna, kdy si Mosley vezme jako rukojmí pasažéry městského autobusu − ti pak nadmíru ochotně plní jeho příkazy nejspíš jen proto, že už Willise někdy v podobné roli v kině viděli, a tudíž vědí, že si jejich spolupráci zaslouží.
Bruce Willis je jinak jako Mosley přesně takový, jak byste na základě zkušenosti třeba s Posledním skautem čekali. Překvapivější může být Mos Def (Stopařův průvodce po Galaxii), u jehož Eddieho si tu a tam nejste jisti, jestli prosťáčka jen nehraje – přesto vám ke konci jeho až manýristické kňourání spíš poleze na nervy. Nekorunovaným králem partie je tím pádem David Morse (Zelená míle) jako Jackův zkorumpovaný kolega Nugent.
Ke konci se zdá, že film ­kolej předvídatelnosti opustí; patetický dodatek mu ovšem spolehlivě podrazí nohy…

ORTEL: Obehraná kriminálka, která neublíží, ale ani nenadchne.

Peška Ivan, 06/2006