TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
27 šatů
27 Dresses, USA, 2008
Česká premiéra 27. březen. 2008
Recenze v kostce
Být příliš hodný, ochotný a obětavý se zkrátka nevyplácí. A to dokonce ani v předvídatelné, ale docela milé romantické komedii. Své o tom ví sympatická Katherine Heigl, která byla už sedmadvacetkrát družičkou, ale ani jednou nevěstou. Když si však chce její zhýčkaná sestra vzít jejího (tajně) milovaného šéfa, rozhodne se konečně rázně zakročit.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Anne Fletcher
Scénář:
Aline Brosh McKenna
Kamera:
Peter James
Hudba:
Randy Edelman
Distribuce:
Falcon, 109 min., od 12 let
RECENZE PREMIERE
Sedmadvacet je počet více či méně děsných šatů, které má obětavá Jane napěchované ve skříni. Je to zároveň počet svateb, kterých se zúčastnila v roli družičky. Svatby miluje už odmalička a těší se, že jednou i ona sama oblékne krásnou bílou róbu a někdo bude dělat družičku pro změnu jí. Jenomže než se tak stane, musí Jane přijít na to, že není nutné, aby se neustále obětovala a nezištně se starala o všechny kolem, zvláště pak o svou mladší sestru, o kterou pečuje od té doby, co jim v dětství umřela maminka. Její velkou proměnu nastartuje setkání s neodbytným redaktorem svatební přílohy – a také sestřina chystaná svatba s chlapíkem, do kterého je Jane už několik let tajně zamilovaná.
Tím, čím si romantické komedie získávají vaše srdce, zpravidla není originální příběh, a ani v případě 27 šatů by nevadilo, že hned zkraje vidíte, jak to celé dopadne a s kým Jane skončí u oltáře. Nezapomenutelný film odlišuje od tuctového originální prostředí, styl humoru a nějaké to osobité kouzlo. A nápad se šaty a svatbami vychází dobře, sestřihy nejrůznějších obřadů a podivných kostýmů jsou svižné a zábavné. Spíš než na vtipy se tu ale sází na romantiku – což by bylo v pořádku, ovšem za předpokladu, že se příběh nebude jenom neškodně klouzat po povrchu ‚opravdových‘ emocí. Víte, proč tak geniálně fungují Čtyři svatby a jeden pohřeb? Kromě jiného právě díky tomu jednomu dojemnému pohřbu, který filmu dodává lidský rozměr. Když ale ve 27 šatech dojde na sesterská traumata, která by mohla skutečně ‚bolet‘, odbyde se to několika minutami neživotného dialogu. Žádné dojetí, žádná katarze.
Je to škoda, protože Katherine Heigl je opravdu sympatická a v těch několika originálních scénách, jako je třeba opilecké zpívání v baru, dokazuje, že romantickou komedii utáhne. Jen mít lepší scénář.
Ortel: 27 svateb a bohužel žádný ‚pohřeb‘, který by všechnu tu romantiku uzemnil.