TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
96 hodin
Taken, Francie, 2008
Česká premiéra 16. říjen. 2008
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Pierre Morel
Hrají:
Liam Neeson, Maggie Grace, Famke Janssen, Xander Berkeley, Leland Orser, Jon Gries, Holly Valance, Anatole Taubman, Katie Cassidy
Scénář:
Luc Besson, Robert Mark Kamen
Kamera:
Michel Abramowicz
Hudba:
Nathaniel Mechaly
Distribuce:
Bioscop, 93 min., od 12 let
RECENZE PREMIERE
Bývalý elitní agent CIA, milující otec a drsňák jako břitva – takový je Liam Neeson ve francouzské akční podívané, která by moc ráda navázala na klasické ‚delonovské‘ filmy, kdy se osamělý mstitel postaví celému světu. Do toho má ale tahle vyprávěnka z dílny neúnavného hitmakera Luca Bessona daleko. A největší vinu na tom nese právě Besson sám, jeho scénář je totiž chatrný jako ztrouchnivělá střecha. To, že nevymyslel převratně originální zápletku, by se odpustit dalo. I prostý příběh může být zábavný: rozvedený taťka s hodně pestrou minulostí, který bezmezně miluje svoji sedmnáctiletou dceru Kim a bojuje s namyšlenou
exmanželkou, se musí vypořádat s bandou albánských obchodníků s bílým masem, kteří mu dcerku unesou. Ale horší je to, že většina postav je otravná a chová se dost neuvěřitelně. Jako třeba bývalá manželka v podání Famke Janssen, jíž připadá úplně normální pustit bez dozoru dvě nezletilé holky do Evropy, aby následovaly své milované U2 na koncertním turné. Ještě se při tom ohání frázemi jako „dopřej naší dceři svobodu, nebo ji ztratíš úplně“.
Podobně strojenými moudry je prošpikovaný celý nudný úvod. Slibovaná akce se rozjede, jen co naivní puberťačky vystoupí v Paříži z letadla. Ani se nestačí pořádně rozhlédnout a už je má ve spárech gang kuplířů. Ještě že čirou náhodou Kim zrovna telefonuje s otcem, který tak celý únos vyslechne. S pomocí přátel ze špionáže zjistí, kdo je za něj odpovědný, a hned se vydává do Francie překazit zločinným Albáncům plány. Liamu Neesonovi tahle role skvěle sedne. Je totiž opravdu dobrý herec a povedlo se mu parádně trefit polohu naštvaného machra, který sice na první pohled vypadá jako dobračisko, ale pro svůj záměr se neštítí ničeho – vraždí, mučí a s klidem postřelí i nevinnou manželku proradného kolegy.
Akce je tu sice hodně, ale Bessonem povolaný režisér Pierre Morel dokázal i zběsilou automobilovou honičku natočit celkem nudně. A jenom díky tomu, že Neeson má charismatu na rozdávání a že je schopný dát své postavě v mezích možností hlubší rozměr, se možná dokážete přenést i přes nespočetné dějové i fyzikální nelogičnosti. Jeho cesta za vysvobozením dcery z područí mafie je pohříchu lemovaná zázračnými náhodami v tu pravou chvíli. A někdy jsou opravdu na pováženou, třeba jako když se nikdo nepozastaví nad tím, že namaskovaný Liam Neeson, který se vydává za francouzského státního úředníka, hovoří pouze anglicky. Mon Dieu! Ještě že se toho nedožil geniální Leon.
Verdikt: Průměrný akčňák, který se bere moc vážně a otravuje apelem na rodinné hodnoty. Ale Liam Neeson je skvělý.