Hachette FilipacchiPREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Kdopak by se vlka bál?

Kdopak by se vlka bál?, ČR, 2008

Česká premiéra 4. prosinec. 2008

Recenze v kostce

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Maria Procházková

Hrají:

Dorotka Dědková, Jitka Čvančarová, Pavel Řezníček, David Švehlík, Marek Taclík, Jana Krausová

Scénář:

Maria Procházková

Kamera:

Martin Štěpánek

Hudba:

Jan P. Muchow

Distribuce:

Bontonfilm, 90 minut, přístupný

RECENZE PREMIERE

Ten film je strašidelný asi jako pohádka o Červené karkulce: záleží hlavně na tom, jakýma očima se na něj budete dívat. Dětským pohledem uvidíte příběh napínavý, trochu děsivý, ale vlastně ne tak úplně skutečný. Zatímco pronikavým zrakem dospělého je to drsný příběh, ve kterém jde o život. V hravém rodinném hororu animátorky Marie Procházkové sice netrhají těla na kusy ostré vlčí tesáky, ale realita by byla pro malé dítě podobně hororová – krize ve vztahu rodičů. Pětiletá Terezka je holčička s fantazií a bystrým úsudkem, proto si snadno dá dohromady dvě a dvě a odhalí, co se děje: maminčino podivné chování způsobili mimozemšťané, kteří ji nepozorovaně vyměnili.
Na plátně se tak rozbíhají dva paralelní příběhy, kdy tytéž události v Terezčině perspektivě skládají dohromady kouzelnou sci-fi detektivku, pro dospělé fungují jako psychologické drama. To je sice ohraničeno docela klasickým trojúhelníkem, kdy se operní pěvkyně na mateřské (pěkná Jitka Čvančarová) rozhoduje mezi jistotou, kterou představuje její spolehlivý manžel, sympatický Pavel Řezníček, a dobrodružstvím, jaké možná nabízí bývalý partner a kolega z branže, strohý Martin Hofmann. Sestavu doplňuje vitální babička Jana Krausová. A díky tomu fantastickému dětskému rozměru je z obyčejné zápletky rázem příběh neobyčejný. Dětští herci figurují v českých filmech často spíš jako otravné elementy, režisérka Maria Procházková ale své herce – a nejen ty malé – vybrala zkušeně a vedla velmi přirozeně. Žádné pitvoření, žádné nedůstojné filmové pošišlávání. Dětský pohled je tu naopak naprosto plnohodnotný, dokonce spíš nadřazený – vidíme a slyšíme jenom to, u čeho je přímo malá Terezka. I coby scenáristka se Procházková předvedla jako empatická odposlouchávačka předškoláků, ale pokud jde o napětí, před koncem, kdy se má příběh dramaticky vyšponovat, si vypomáhá až moc roztahaným zmateným pobíháním zúčastněných.        
Kdopak by se vlka bál je opravdu nevšední film. I když není nijak výpravný a i výtvarnem režisérka spíš šetřila, naprosto si zaslouží přívlastek fantastický. Menší diváci se asi budou trochu bát, ty velké pak budou osudy postav opravdu zajímat.

Verdikt: Příběh holčičky, která věří, že jí maminku vyměnili mimozemšťané, je plný dětské fantazie a dospělých problémů.

Francková Ilona