TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Krvavé pobřeží
Red Cliff, Čína, 2008
Česká premiéra 18. červen. 2009
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
John Woo
Hrají:
Takeshi Kaneshiro, Tony Leung, Vicki Zhao
Distribuce:
Bontonfilm
RECENZE PREMIERE
Předmluva k recenzi:
V posledním čísle tištěné Premiere se recenze na Krvavé pobřeží nachází. Bohužel jsme však, vedeni brzkými informacemi přímo od distributora, odrecenzovali ze zahraničního DVD první film asijské epopeje (ta má v původní verzi celkem dva díly, každý zhruba dvě a půl hodiny dlouhý). Důvodem byl termín uzávěrky, který se neslučoval s termínem projekce. Bohužel se později ukázalo, že do našich kin putuje sestřih obou dílů (tj. zhruba 50 procent filmového materiálu v něm nenajdete!). Ten recenzujeme pod tímto odstavcem. Za toto pochybení se hluboce omlouváme čtenářům i distributorovi (Bontonfilm). Nebyli jsme v tom ovšem sami, podobně se spletlo i několik konkurenčních médií.
Několik let se v Hollywoodu patlal s tak nevýraznými akčními filmy, až si i jeho nejvěrnější začali myslet, že ztratil režisérské superschopnosti. Mnohem pravděpodobnější ale je, že John Woo zkrátka s americkým stylem natáčení nebyl kompatibilní. Stačilo se vrátit do Číny, vydupat si největší rozpočet v historii (měřeno penězi na oba filmy – 80 milionů amerických dolarů) a půjčit si od čínské lidové armády pár stovek tisíc branců. V případě knižní adaptace jednoho z nejslavnějších čínských románů se šetřit nedalo. Samotného řinčení mečů, kopí a helmic je ve dvoudílné verzi méně, než byste čekali – protože spoustu stopáže Woo vyplní budováním charakterů a popisem taktiky –, ale když se dvě (nebo tři) soupeřící strany střetnou, je to dechberoucí výjev, podpořený hromovým soundtrackem, svobodně poletující kamerou a decentními počítačovými triky (ani čínská armáda není nekonečná).
Rozhodnutí krátit a stříhat je kontroverzní, zvlášť když vezmeme v úvahu brilantní výkony asijské herecké elity. Takeshi Kaneshiro a Tony Leung se v jedničce kamarádí tak, že z toho běhá mráz po zádech ještě rychleji než při závěrečné ofenzivě. V evropském sestřihu se řada klíčových scén ztrácí, ale nutno dodat, že pomalejší druhý díl, plný vyčkávání a brebentění nad generálskými stoly, si pár zásahů nůžkami zasloužil. Zkrácené Krvavé pobřeží je tak možná fackou do tváře fanoušků a příznivců režisérských záměrů, ale pro místní publikum, které málokdy rozezná neznámé herecké tváře, zvlášť pokud jsou ukryté v unifikovaném brnění a mají podobné knírky, je svižnější verze dost možná vysvobozením.
Důležité je, že se stříhalo decentně, a tak jakkoli vyzýváme čtenáře k tomu, aby se pokusili zapátrat na zahraničních e-shopech a doplnili si kousky skládanky, je třeba Krvavé pobřeží uznat i v mírně chromé verzi. Dojem z rozmáchlého příběhu zůstal, logika děje trpí jen v detailech a tempo, kterým se celý konflikt hýbe kupředu, dělá z filmu vysoce stravitelnou záležitost i pro fandy podstatně ‚mírovějších‘ žánrů. Nejdůležitější ale je, že John Woo vyskočil opět do sedla. Zůstane u válečných manévrů, nebo požádá Chow Yun-Fata o další krvavý balet? Tak či onak si tentokrát stoupneme do fronty bez váhání.
Verdikt: Osekaná verze čínského Pána prstenů neztratila na atmosféře, ale získala na tempu. Pokud jste neviděli původní dva snímky, můžete směle vyrazit do kina. Tenhle typ filmů je v něm k vidění jednou za uherský rok. Tak ať to nepropásnete.