TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
3-iron
Bin-jip, Jižní Korea, 2004
Česká premiéra 8. září. 2005
Recenze v kostce
Sympatický mladík projíždí městy a přespává v dočasně prázdných bytech. Za ,pohostinství‘ pak majitelům uklidí a opraví vše potřebné. Jednou ale narazí na zbitou ženu, týranou manželem. Poté se začne odvíjet křehký, nostalgický příběh, v němž korejský básník obrazu upouští od svých oblíbených brutálních scén.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Kim Ki-duk
Hrají:
Hyun-kyoon Lee, Seung--yeon Lee, Hyuk-ho Kwon, Jin-mo Ju, Jeong-ho Choi, Sung--hyuk Moon, Mi-suk Lee
Scénář:
Kim Ki-duk
Kamera:
Seong-back Jang, Jang Seong-Back
Hudba:
Slvian
Distribuce:
Artcam, 90 min., od 15 let, 3 kopie
RECENZE PREMIERE
S filmy Kim Ki-duka je to poslední dobou složité. Začínají být totiž příšerně v módě. Takže místo rozporuplných reakcí, které by tak výsostně osobní a zašifrované tvorbě slušely o dost lépe, si snímky malíře, tuláka a filmového samouka začínají koledovat o stejné emoce jako povinná školní četba. A přitom − ony jsou vážně zatraceně dobré.
Zatím poslední z nich je dokonce možná tím nejlepším v jinak vzácně kompaktní řadě (předtím jsme z ní mohli vidět třeba Ostrov nebo Jaro, léto, podzim, zima... a jaro). Kim Ki-duk totiž s každým počinem zraje jako Tarkovskij. Na rozdíl od něj však tvoří ostošest, často i dva tituly ročně. Což téměř nahání strach, když víte, že mu není cizí za měsíc napsat scénář, za šestnáct dní snímek natočit a za deset sestříhat, tak jako tomu bylo u 3-iron. Ten je navíc podán tím nejjednodušším a zároveň nejčistším způsobem − zvolna, bez jediné jízdy kamerou! Ba dokonce i bez autorovy typické brutality, ze které se dělává zle i největším úchylům…
Ovšem vyprávět příběh, jehož název znamená ,golfová trojka železo‘, se odvažuji jen potud: Mladík Tae-suk projíždí na motorce městy a vyhledává dočasně opuštěné byty. V nich pak pár dní přespává, za což nepřítomným majitelům vzorně uklidí, vypere, zalije kytky nebo spraví vše potřebné. Pak ho ale v jednom bytě překvapí zbitá žena, terorizovaná svým manželem.
Dále pokračovat si už netroufám, protože konstrukce téhle křehce nostalgické meditace nad otázkami svobody, vpádu nebo sdílení v sobě má unikavost stínu. Ale vězte, že během ní vás režisér dovede k prožitku, který bude snad trochu posmutnělý – ale zároveň nádherný. A současně dost možná také k alibistické lamentaci: Proč ksakru tak neokázale silná dílka nerozeznívají vaši duši častěji?!
ORTEL: Pokud by se vystřihlo pár zbytečných minut, byl by to téměř dokonalý klenot z pomezí snu a reality.